Hliněné květináče projektu Just Kaya #novaspoluprace

Známe se jako spolužačky z Gymnázia Oty Pavla. Po jeho absolvování se naše cesty rozešly, ale nyní se opět spojují. Pokojovky v podobě našeho projektu Farmářky z paneláku nyní navazují spolupráci se skvělou tvůrkyní handmade hliněných květináčů Karolínou Kollárovou, která je vyrábí v rámci projektu Just Kaya. Od teď je najdete u nás na e-shopu a rády bychom vás s Karo více seznámily a rozhodly jsme se pro formu rozhovoru. Jdeme na to!

 

Ahojky Karo, mám fakt obří radost, že i přes naše odlišnosti, kvůli kterým se po gymplu naše cesty rozešly, se nyní zase spojují a věřím, že to bude jízda. Pojď na úvod nejdřív všem představit svůj projekt.

Ahoj Jolčo, díky za tak pěkný úvod. Je zajímavé, jak se naše cesty spojily a ještě víc fascinující je, z jakého důvodu… Proč jsem vůbec začala dělat malé domečky pro rostliny.

Celý příběh má začátek v momentě, kdy jsem se rozhodla jet na studium do Anglie. Tam jsem se totiž seznámila s procesy tvorby a formou učení, které se dost liší od učení na univerzitách v ČR. V průběhu mého studia jsem neustále dumala nad tím, co mě baví, a co můžu předat dál. Jen tak mimochodem jsem si vytvořila značku Just Kaya pro svůj školní projekt. Tak se mi ta syrovost líbila, že jsem si název osvojila.
S keramikou jsem neměla žádné zkušenosti, ta si mě našla (nebo já ji) až později, kdy jsem se po ukončení studia rozhodla pracovat jako dlouhodobý dobrovolník v Hnutí Brontosaurus. Místo toho, abych si našla “pořádnou” práci, jsem šla dobrovolničit. Lidi si klepali na čelo. Já ale poslechla svoji intuici, a i přes neskutečnou spoustu pochybností a strachu z toho, jak se uživím, jsem do toho šla. 

Můj projekt těchto květináčů vznikl na základě impulsu vytvořit něco charakteristického pro Hnutí Brontosaurus, a z toho vznikla Brontosauří vejce. Tenhle záměr jsem už ale dávno přesáhla. Mým cílem je propojovat lidi a rostliny a šířit tuto myšlenku dál. Zároveň jsem chtěla, aby v tom lidé viděli víc, než jen pouhé květináče. V tom vejci je ukrytý potenciál a prostor pro experiment. Díky dírám po stranách květináče si můžeš vyzkoušet propojit několik rostlin skrze květináče nebo jinak tyhle díry využít (např. zavěsit si květináč, něco do těch dírek zasadit,...). Je tam prostor pro to tvořit vlastní domov něčím jedinečným a hrát si.

Brontosauří vejce jsou, abych je řádně představila, nádoby na květiny ruční tvorby, které jsou charakteristické svou jedinečností. Tak jako my lidé a svět kolem nás, jsou květináče nedokonalé a odlišné právě tím, že každý jeden květináč má svůj specifický podpis ve formě vzoru. Hlína se mísí a proměňuje v průběhu procesu. To samotné zhotovení není jen tak, protože používám techniku origami, kdy v podstatě skládám jednotlivé díly z 2D do 3D. 

Just Kaya je v podstatě o upřímnosti, autentičnosti a debatě skrze tvorbu.

Já na to navážu… když pominu, že jsme spolužačky, tak nás projekt okouzlil tím, že se jedná o ruční práci, kdy opravdu pod rukama vznikají krásné věci. Za nás je to tedy i forma podpory “lokálních tvůrců” s čímž souvisí, že zkrátka podpoříme šikovné české ručičky a hraje to i na naši “ochranářskou notu”. Vše vzniká tady u nás → nižší uhlíková stopa, a zároveň se jedná o přírodní materiál, který neškodí na rozdíl od plastových květináčů. Jsme proto fakt rády, že jsi nás oslovila. A HLAVNĚ se dozvíme zas něco, o čem nic nevíme, čímž přecházím k další otázce a to je proces tvorby. Popiš nám ho v pár větách a hlavně kolik času ti to bere, protože já bych to dělala věky.

Proces tvorby začínám tzv. marblingem, tedy mramorováním. To znamená, že se vezmou různé hlíny a naštosují se (nebo jinak smíchají) na sebe zhruba v poměru 1:1. Záleží na tom, jakého efektu chci docílit. Toto míchání může trvat i hodinu, protože je důležité hlínu pořádně “vytlouct”, aby v materiálu nevznikaly bubliny. Následně si připravím 2D šablonu, ze které pak “postavím” 3D tvar. 

Z rozváleného plátu vyříznu tvar dle šablony a poté už slepuju jednotlivé kusy k sobě technikou origami. Pak už jen tluču, upravuju, ořezávám a vyřezávám dokud nejsem spokojená. Je nicméně potřeba říct, že jsem málokdy stoprocentně spokojená, a proto dál vylepšuji svoji techniku a zkoumám další způsoby, jak hlínu zpracovávat. Zároveň ale pamatuji na to, že je ve své podstatě každá nedokonalost krásná.

Po přežahu nanesu zelenou engobu a přes ni průhlednou glazuru. S glazurou pracuji opatrně a minimálně, protože mám ráda zemitý finish a přirozenost hlíny. Navíc by nebyl květník funkční, kdybych ho naglazovala, jelikož by se v něm rostlina dusila. Následuje druhý výpal a tím je práce hotová. Celkově mi jeden květináč zabere zhruba dvě hodiny času, ale samozřejmě záleží na velikosti. Větší květináče trvají déle. Je to o cviku a nepochybuju, že bys to zvládla taky.

 

 

To je hromada pojmů, které slyším poprvé v životě či jsem je slyšela, ale vůbec jsem netušila o co jde 😅 Díky, že mám teď hrubou představu. Napadá mě otázka, co tě nadchlo na tom dělat vše v ruce a ne s pomocí hrnčířského kruhu? Protože mě se tvorba z hlíny pojí právě s ním. Člověk to vidí ve filmech, napadá mě např. film Duch s Patrickem Swayzem 😍

Film Duch jsem neviděla, trochu ostuda, ale třeba to doženu teď o Vánocích 😀. Když jsem s tvorbou začínala neměla jsem vůbec kruh po ruce. Ráda ale nedostatek přetvořím v přednost...přijdu na řešení. Vymyslela jsem tedy takový design, který by se na kruhu tvořil těžko. Neříkám, že by to bylo nemožné, ale vzor by byl limitovaný točivým efektem kruhu. Fascinuje mě i to, jak se hlína míchá dynamicky - co se děje, když zatlačím víc nebo míň. Je to vlastně takový příběh sám o sobě. Je možné přesně vystopovat, co se s hlínou dělo, jak byly hlíny namíchány…  

A přemýšlíš o kruhu do budoucna? Přijde mi to asi i jako zrychlení práce. Na druhou stranu takhle, to skutečně vše vzniká čistě pod tvýma rukama a je to mrtě úžasný. Či celkově jaké jsou tvé plány?

O kruhu přemýšlím, určitě se chci tuhle dovednost naučit. Jak už jsem ale zmiňovala, pro tuto a následující kolekci se tvorba na kruhu moc nehodí. Když jsem si teď představila, jestli by byl nějaký významnější časový rozdíl, nemyslím si, že by to na kruhu bylo výrazně rychlejší. Stejně bych pak musela dvě půlky přiložit k sobě a řezat ten horní reliéf, to samé platí pro díry po stranách. 

Přemýšlím ovšem nad formou, do které bych mohla plát namíchané hlíny vložit. Myslím, že by to mohlo být efektivnější, jen se trochu obávám, že by ten výrobek přišel o část své duše. 

Do budoucna se chci zajímat o další techniky míchání hlíny jako Nerikomi nebo Kurinuki. Celkově mě to dost táhne k Japonským stylům keramiky. Důležité ale pro mě je, že technika je jen prostředek k tomu, co skrze své květináče vyjadřuji… jakými tématy se zaobírám. 

Wow to je tak obrovsky zajímavé, že bych se mohla ptát snad donekonečna. Napadá mě tolik věcí. Ale zeptám se na závěr ještě úplně jinak. S námi “Farmářkami s paneláku” jde hlavně o květináče, ale máš v plánu tvořit i jiné věci? Třeba jsem viděla u tebe na profilu konvičky na čaj…

Musím říct, že mi květináče dávají největší smysl. Je to zřejmě spojené s tím, že miluju čas v přírodě. Miluju být obklopena životem. Přináší mi potěšení koukat na rostliny a to, že díky nim tvoříme domovy, ve kterých je nám příjemně, mě pohání vyrábět zajímavé výrobky. Kdybych měla být uvězněná v místnosti bez rostlin nebo bez výhledu alespoň na nějakou zeleň, přišla bych o rozum. 

Co se konviček týče, mám ráda čaj a obdivuju se ručně dělaným konvičkám od mistrů. Zatím jsem udělala konvičku jen tak pro sebe a uvidím, kam mě to zavede. Nicméně mě baví pracovat právě spíš s živým “médiem” jako jsou rostliny. Chtěla bych, aby byl skrze moje výrobky vidět potenciál toho, jak může být příroda krásná, a kolik potenciálu tvořit v sobě všichni ukrýváme.

Takové krásné opěvování přírody. Vůbec netušíš jak mě to těší, že nejsem jediný její milovník.
Ráda bych ještě na závěr čtenáře nalákala na další kolekci, protože Brontosauřím vejcem naše spolupráce rozhodně nekončí. Prozradíš na co se mohou těšit?

Je super vést tenhle rozhovor s někým, kdo je podobně naladěný!

Co se další spolupráce týče, pracuji na nové kolekci, která je inspirovaná mořem. Moje sestra mi byla múzou, protože jsem chtěla květináč vyrobit hlavně pro ni. Moře, voda a moje sestra jsou jako jedno tělo, jedna duše. Znovu jsem se ale neubránila tomu jít do větší hloubky, takže se můžete těšit na další hru s hlínou, která bude o trochu jiná, než u stávající kolekce.

To zní fakt suprově. Už teď se na to moc těším, co skvělého zas vznikne pod tvýma rukama. Až bude hotová mořská kolekce, tak vy čtenáři se máte také na co těšit, nejen na další květináče ale také rozhovor tentokrát na Spotify, Youtube a dalších podcastových platformách, kde si právě představíme svět pod mořem. Ještě si na ni ale budete muset počkat, teď neváhejte a kupujte Brontosauří vejce!

 

A to je z dnešního rozhovoru vše. Loučí se s vámi za Farmářky z paneláku Jolanda a za Just Kaya Karo. 💚